Jste zde

Exkurze do Osvětimi

V úterý 7. 3. 2017 se konala skvělá exkurze na ne tak skvělé místo. Sraz byl na Růžovém náměstí v 7:45 a odjezd v 8 hodin. Ráno studenty přivítaly padající vločky. Po příjezdu autobusu všichni obsadili místa a vyrazili. Cesta trvala něco mezi dvěma až třemi hodinami. Dálnice a silnice byly prázdné a cesta rychle ubíhala. Hlavně když si každý našel svou zábavu. Pár minut před příjezdem do tábora paní učitelka Šmerdová vysvětlovala pár pojmů a informací. Nastalo dlouhé ticho, celý autobus napjatě poslouchal každé slovo a poslední kilometry do cíle rychle ubíhaly.

V táboře bylo nutné projít přes bezpečností kontrolu jako na letišti a poté každý obdržel přijímač a sluchátka, aby slyšel průvodce. Pak následovala několikahodinová prohlídka po celém komplexu Auschwitz doplněná fotkami, nákresy, dopisy a věcmi, co si lidé už nikdy neodvezli, jako kufry, boty, krémy a další. Někteří si konečně odpověděli na otázku ohledně koncentračního tábora: „To se nedalo utéct?“ Opravdu ne, dokonce ani dnes by to nebylo nic jednoduchého, a to studenty nesledovalo několik příslušníku SS se zbraněmi v rukou.

Po prohlídce Osvětimi se studenti vrátili do autobusu a pokračovalo se do Březinky. Ta měla rozpadlejší budovy s výjimkou starých dřevěných stájí. Po chvíli strávené u památníku proběhlo focení před hlavní bránou a návrat do autobusu.

Na studenty totiž čekala cesta zpět domů. Naštěstí byla zpáteční cesta stejně klidná jako ta první, takže autobus zastavil na konečné zastávce, na Růžovém náměstí, už v osm hodin. Jednalo se tedy o celodenní výlet. Exkurze byla, i navzdory negativní atmosféře místa, vydařená. Každý by měl do Osvětimi zavítat, už jen kvůli tomu, jak rychle lidé zapomínají…

Jan Žáček IT1


 Zahájení akce připadlo na 7:45, kdy byl sraz na parkovišti u Zlaté růže, všichni učitelé a studenti se úspěšně sešli a mohli tak nastoupit do připraveného autobusu a vydat se na cestu směr Osvětim. Jelo se směrem na Ostravu, každý trávil cestu jinak, někteří si povídali, dívali se na film, poslouchali písničky anebo někteří prostě jen dospávali to, co v noci zameškali. Asi po hodině a půl, těsně před hranicemi, autobus zastavil na benzínové pumpě, kde všichni měli dvacet pět minut přestávky, občerstvili se, zašli si na toaletu a cesta mohla pokračovat dál. Těsně před Osvětimí ještě paní učitelka studentům sdělila nějaké důležité informace, aby všichni měli nějaký přehled o místě, které navštíví. Do Osvětimi studenti dorazili přibližně po třech hodinách cesty, kolem půl dvanácté. Chvilku museli počkat v autobuse, kde čekali na paní učitelky, které byly domluvit průvodce. Poté co se vrátily, konečně mohla započít prohlídka.

Každý musel projít přes bezpečnostní rámy a poté dostal sluchátka, aby průvodce nemusel křičet. Studenti se rozdělili na dvě skupiny a pak už začala prohlídka. Na první pohled bylo vidět, jak byl celý tábor obehnán zdí a ostnatými dráty. První zastávka byla u vstupní brány, na které bylo napsáno „Arbeit macht frei“ v překladu „Práce osvobozuje“. Studenti procházeli různé budovy, ve kterých viděli například vlasy, které nacisté vězňům ostříhali, boty, různé hřebeny, nádobí, brýle, kufry nebo prázdné plechovky od Cyklonu B, kterým nacisté ve sprchách hromadně likvidovali vězně. Potom, co se udusili, jim sebrali všechno, co mělo nějakou cenu, a spálili je. Takhle posílali do plynu všechny, co byli moc mladí nebo naopak moc staří, těhotné ženy, ženy s dětmi, nemocné a slabé. Ti, co nešli rovnou do plynu, tak museli tvrdě pracovat ve strašných podmínkách, nejlepší možná práce byla v kuchyni, protože vězni pracovali relativně v teple a mohli se pokusit něco ukrást, jelikož vězni dostávali příděl na den pouze polévku a dvě stě gramů chleba. Průměrná doba života vězně v koncentračním táboře byla tři měsíce. Prohlídku první části koncentračního tábora Auschwitz I studenti zakončili právě u pecí, kde docházelo k pálení těl. Prohlídka trvala okolo dvou hodin, pak se všichni přesunuli do autobusu, ve kterém se vydali do Březinky, kde pokračovala druhá část exkurze.

Asi po desetiminutové cestě autobus dorazil do Březinky, druhého komplexu koncentračního tábora, který byl mnohem větší a byl schopný pojmout až sto tisíc vězňů. Studenti procházeli koncentrační tábor opět se stejným průvodcem, avšak tentokrát už bez sluchátek. Šli hlavní cestou až do zadní části koncentračního tábora, kde se zastavili u pomníku všech mrtvých. Následně se vydali na prohlídku domů, ve kterých vězni žili. Byly to velké dřevěné přízemní budovy, v celém areálu jich takových bylo tři sta a v jednom takovém žilo šest set až osm set vězňů. Viděli i toalety, studentům bylo řečeno, že právě tam byla jedna z nejlepších prací, jelikož vězni byli v teple, vojáci SS je nechodili moc kontrolovat a navíc se jich štítili.

Studentitaké viděli, jak vězni spávali, bylo to něco hrozného, jelikož spali na třípatrových palandách, postele byly dělány tak, že se na jedno patro vešlo šest až osm lidí, avšak jich na jednom patře spávalo až dvanáct. Nejlepší to měli ti, co se dokázali vyškrábat až nahoru, protože tam nejmíň foukalo, ale i z jiných důvodů. Když chtěl jít někdo na záchod a vstal z postele, jeho místo okamžitě zmizelo, už si pak neměl kam lehnout, tudíž nikdo nechodil na záchod, takže pokud vězni spali úplně dole, tak na ně všechno stékalo. Navíc také nebylo nic neobvyklého to, že všude byly krysy, vězni neměli sílu na to nějak krysám odporovat, takže těm, co spali dole, se běžně stávalo, že se vzbudili například bez nosu. Tady zhruba skončila exkurze v Březince. Studenti tady strávili asi hodinu. Velká část tábora byla zničena, jelikož většina budov byla ze dřeva, tak se rozpadly a zbyly po nich jen komíny, v kterých se mimochodem nikdy netopilo.

Všichni nastoupili do autobusu a opět je čekala dlouhá cesta zpátky domů. Po cestě, opět za hranicemi, už v Česku, autobus zastavil na půl hodiny na benzínové pumpě, aby si přítomní zašli na záchod, popřípadě něco nakoupili a pokračovali dál. Těsně před odjezdem chyběli dva kluci, co se opozdili na benzínové pumpě, a tak si z nich celý autobus udělal legraci, že jim před očima ujížděl, ale samozřejmějim zastavil a všichni mohli v pořádku pokračovat dál v cestě. Cestou zpátky už se stmívalo, a tak někteří z řad studentů ulehli k spánku. Cesta probíhala v pořádku, až ke konci se vyskytl malý problém, a to namrzlá silnice, avšak pan řidič to zvládl a všichni tak v pořádku kolem osmé hodiny večerní dorazili do Boskovic.

Tato exkurze byla velmi poučná, avšak ne pro každého příjemná, a ukázala studentům strašlivé podmínky, ve kterých museli vězni za druhé světové války přežívat.

Lukáš Ptáčník IT1

Copyright©2014 www.vassboskovice.cz

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer